Štěnice

Jak poznám, že mám doma štěnice?

Štěnice vyhledává hostitele (člověka) pomocí tepelných senzorů na vzdálenost 1,5–6 metrů.
Bodají hlavně na odhalených (nepřikrytých) částech těla; pod peřinou nebo pod oděvem zpravidla ne.
Při vpichu vstříkne do rány anestetikum, takže kousnutí nebolí; zánět, zarudnutí a svědivost, se objeví až později.
Sání štěnic vyvolává značné kožní reakce a vznik tzv. cimikózy, která bývá velmi často praktickými lékaři zaměňována za reakci na kyselé a podobné vyrážky a tím zůstává pravý původ déle neodhalen.
U osob, které se s výskytem štěnic setkaly poprvé, se typická kožní reakce objevuje se zpožděním, až po proběhlé imunizaci, alergizaci, která trvá necelý týden.
Po této době se pak najednou během několika hodin objeví typické červeně svědivé pupínky v každém místě sání. Někteří lidé na bodání štěnic nereagují. U již imunizovaných osob se typická kožní reakce na místě sání objevuje do několika hodin.
Proti svědění se doporučují různé byliny, jako je máta, levandule, černý pepř, červená paprika aj. Některé další úlevné prostředky: přidejte sůl nebo lžičku jedlé sody do sklenice s vodou a aplikujte na infikované oblasti. Podobně působí i kamenec do vody. Použití ledu na infikované oblasti je další účinnou léčbou.

Larvy štěnic v posteli.